Krematorium
Ptáčci cvrlikali a k životu se probouzel nový jarní den. Skupinka několika mladých lidí seděla na verandě a snídala.
"Nezdá se vám, že ty uzeniny mají zvlášť pikantní chuť?" zašvitořila divka a s chutí se zakousla do krajíce, vrchovatě naloženého salámem.
"Ty jsou od Procházky, že? Mě se taky zdají velice lahodné," přitakala druhá.
"Asi mají nějakou tajnou recepturu, zděděnou po dědečkovi. Je to rodinný podnik už několik generací," odvětil muž, kterému všichni za jeho zády říkali brouk Pytlík.
"Ten důvod je vlastně jiný, ale nevím, jestli bych ho měl říkat při jídle..." řekl druhý muž.
"Ven s tím!" přikázal ten první s plnou pusou, do níž se ještě snažil nacpat další porci šunky.
"Ano, ano..." jásali dívky.
"Tak dobře," souhlasil muž a jal se vysvětlovat. "Všechno to začalo v krematoriu..."
***
Seděl v lavici a přemýšlel, proč tady vlastně trčí. Opravdu pro něj ten člověk tolik znamenal? Vždyť se znali jen letmo a když už se občas potkali, sotva se pozdravili. Proč teda teď sedí ve smuteční místnosti, místo aby odpočíval někde u vody?
Není to snad zvědavost, která ho sem přivedla? Vždycky slýchával báchorky o tom, jak nebožtíci při hoření začnou poskakovat nebo se dokonce posadí. Asi to byla jeho perverzní touha to konečně vidět na vlastní oči.
Rakev se konečně dala do pohybu a zmizela v peci. "To je všechno?" zkamaně pozoroval zavíracící se dveře. "A co slibované nakouknutí do pece? Nic!" Pomalu se zvedl a s nevolí odcházel. Najednou se zarazil. S tím se přece nespokojí. Když už si zkazil odpoledne, tak alespoň něco vidět musí!
Počkal, až ostatní odejdou a vloudil se do zákulisí. Sešel po schodech, kde narazil na velké železné dveře. Když sahal za kliku, poprvé si uvědomil, co vlastně dělá. Co když ho tu někdo uvidí? Chvíli zaváhal ale nakonec dveře otevřel.
Naskytl se mu pohled, který nečekal. Jeho zesnulý přítel právě sjížděl dolů, aby se přidal k několika dalším tělům, úhledně zavěseným na hácích. Vedle byla obrovská káď, zakrytá asi dvoumetrovým poklopem. Zvědavec ke kádi přistoupil a po odklopení spatřil vařící vodu, v níž se občas mihla lidská ruka či noha. Víc vidět nepotřeboval.
***
Klečel na kolenou a zvracel. Odbrovské křeče mu stahovali zaludek a do hrdla se mu zpátky dralo jídlo, které mělo být již dávno strávené. Už myslel, že se udusí, když se mu v posledním okamžiku podařilo dostat do plic znovu životadárný plyn. S úlevou se narovnal a zjistil, že nad ním stojí obrovský chlap.
"Je to tragédie, být geniální," řekl hromotluk. Všiml jste si, že všichni velcí mužové byli ve své době nepochopení? Vemte si takového Mozarta. Nebo Einsteina, tomu nikdy nedali za teorii relativity Nobelovu cenu. Až teprve další generace pochopily hloubku jejich myšlenek..."
"O čem to mluvíte?" zíral na něj nachápavě nezvaný host.
"Například já," pokračoval muž, aniž by mu věnoval pozornost. "Myslíte, že někdo ocení moje revoluční myšlenky? Ani náhodou!" odpověděl si znechuceně.
"A přitom, kdo kdy přišel s tak elegantním řešením? Dostávat suroviny a ještě si za to nechat platit!"
"Mluvíte tady o lidech!" žařval na něj návštěvník, stojící na hranici kolapsu.
"A nebo to řešení s komínem krematoria..." pokračoval Procházka, jako by přednášel na univerzitě. "Proměnil jsem ho na největší udírnu na světě!" sděloval s pýchou. "Jistě, zpočátku byly nějaké problémy," zamumlal, ale hned se mu rozjasnila tvář, "jakmile jsem však použil technologii odsiřování, určenou původně pro elektrárny, zápach zmizel."
Během přednášky přešel ke stěně, kde si vybral tu největší sekeru, určenou původně na porcování prasat. Pomalu ji sundal a se skelným pohledem se obrátil k vetřelci.
"Proboha ne!" zaječel, když pochopil, že mu jde o život. V hrůze zíral na přibližujícího se šílence a nebyl schopen se pohnout. Najednou si všimnul malého křížku, který měl kolem krku.
"Dosud jste pracoval s mrtvolami, ale vražda je smrtelný hřích," vyjekl na psychopata.
"Když vás těď osvobodím od vašeho nuzného života a pošlu vás do království nebeského, tak vám vlastně dělám obrovskou laskavost. Něco takového bůh nemůže považovat za smrtelný hřích," řekl a rozpřáhl se sekerou.
V posledním záblesku pudu sebezáchovy se muž vyhnul letící sekeře a rozběhl se ke dveřím. Už už sahal na kliku, když se mu za zády ozval výstřel. Muž v poslední křeči natáhl ruku, dveře mu však navždy zůstaly zavřeny...
"To se hodí," řekl spokojeně majitel krematoria-uzenářství a schoval svou ČZ 75 zpět do kapsy, "dnes děláme čerstvé jitrnice..."
Poté zamčel dveře, které tak neopatrně nechal otevřené.
***
Tváře přítomých se barvou nebezpečně blížili zelené. Dívka, která se ještě před chvílí s takovou chutí ládovala salámem teď vyběhla k toaletám, marně se snažíc udržet zkonzumovanou stravu v žaludku. I ostatní vypadali na to, že ji budou brzo následovat.
Vypravěč se usmál a s úšklebkem řekl: "Snad by jste tomu nevěřili... Dělal jsem si srandu!"
Poté vzal nůž a odkrojil si pořádný flák šunky. Nato z něj ukousl obrovské sousto a začal ho vítězoslavně přežvykovat.
Najednou se zarazil a po chvilce vyplivl na talíř kulku ráže 9 mm.
:p
(Nikuš :**, 12. 7. 2013 20:50)