Dobrodružství ve školce
,,Dobrodružství" ve školce
Jako asi každý, peněž nemám nikdy dost, takže jsem uvítala brigádu ve školce, kde pracuje moje teta. Po večerech jsem si přivydělávala tím, že jsem tam uklízela hračky, utírala prach, zalévala kytky, vytírala chodby a tak. Ne že by to bylo bůhvíjak dobře placený, každopádně to nebyla nijak obtížná práce a přeci jen trochu zlepšila můj rozpočet. Dokonce jsem se skamarádila s jednou starší holkou - Helenou, která pracovala dole v kuchyni. Já měla na starosti celé horní patro. Když jsme skončily, vždycky jsme na sebe s Helenou čekávaly. Ale toho dne jsem Helu nikde nemohla najít. Proběhla jsem celým areálem školy, nakoukla i do zahrady a nic. Přitom jsem s ní ještě před dvěma hodinama mluvila a kdyby musela naráz odejít, snad by mi to řekla?! Rozhodla jsem se, že zhasnu, pozamykám a půjdu. Už jsem stála v proskleném vestibulu u vchodových dveří, ale ty zatracený dveře nešly otevřít! Zkoušela jsem klíč, ale zůstaly jako přibité. ,,To mám jako vylézt po terase nebo co?!" říkala jsem si naštvaně a snad bych svůj nápad i realizovala, kdybych najednou neslyšela to volání. Vycházelo směrem z kuchyně, ale tam přece nikdo nebyl? Jakmile jsem vešla do kuchyně, došlo mi, že zvuky vychází ze zadní komory, kde se skladovaly suroviny na vaření. Vrhla jsem se ke dveřím a otevřela je dokořán. Za nimi se krčila Helena a vedla nějaké nesrozumitelné řeči. Z anic jsem z ní nemohla dostat, co se jí vlastně stalo. Jenom pořád opakovala, že ty dveře nešly otevřít. ,,To není možný! Vřdyť s nima nic nebylo!" tvrdila jsem jí. JANE A.